Na obsah stránky

Přepínání featur a větvení abstrakcí

| |

Správa několika verzí aplikace vždy přináší komplexitu, která zvyšuje náklady na vývoj i na údržbu. Běžnou praktikou je, že se zdrojové kódy v repositoři větví (branching) v určitých Milestonech, které se potom stabilizují a po releasu udržují, zatím co v hlavní větvi (trunk, main) se pokračuje ve vývoji. S příchodem DVCS se rozmohlo lokální větvení po featurách, čímž se různorodost verzí aplikace ještě víc rozrostla.

Naproti tomu tu máme agilní praktiky jako je Continuous Integration a Continuous Delivery, které nám říkají, že všichni commitují často do hlavní větve, čímž se předchází integračním problémům. Continuous Delivery navíc říká, že „aplikace má pouze jedinou verzi – tu aktuální.“ Jak to ale udělat, když rozsah některých featur přesahuje rámec sprintu? Ano, můžeme udělat feature branch, ale tím porušujeme pravidlo, že všechno je v hlavní větvi! Poslední verze TeamCity sice podporuje workflow s personal buildy vůči feature branchi, ale to je integrační smell.

Branch by abstraction

Existuje lepší řešení! Proč nevyužít technik OOP jako je polymorfismus a IoC? Je to krapet složitější, než branchování v repositoři, ale zároveň nás to donutí zamyslet se nad architekturou aplikace a ve výsledku bude IMO lepší. V aplikaci můžeme mít nekolik implementací požadované funkcionality, které jsou následně injektovány na základě konfigurace. Některé mohou být stabilní a používat se v produkčním prostředí, zatímco u vývojáře poběží aktuální edge implementace, na které se pracuje.

Takže implementaci kódu máme vyřešenou, ale jak na to v uživatelském rozhraní?

Feature toggles

Pokud naše UI není přímo generováno aplikačním kódem, kde by se dala využít předchozí technika, musíme sáhnout po nečem trochu jiném – přepínačích featur. Začneme tím, že každá feature má svůj jedinečný identifikátor. Každá featura je zařazena do uživatelského rozhraní s tímto identifikátorem a na základě konfigurace je opět rozhodnuto, zda dojde k jejímu zobrazení uživateli nebo ne. Takto se dají nejen snadno odříznout nestabilní featury z produkčního prostředí, ale dá se to využít i k takovým věcem, jako je A/B testování, či postupné spouštění featury do produkce, jak to znáte z oblíbených služeb jako je Facebook nebo Twitter. ;)

Našli jste v článku chybu? Máte námět na reportáž? Založte mi ticket.