Ve světe pragmatických programátorů vládné všudepřítomné sucho (DRY), které rozlévají, kam až oko dohlédne. Jenže aplikovat jakoukoli poučku bez rozmyslu je cesta do sraček. :)

Již nějakou dobu si dopřávám odpočinku a mám dost času přemýšlet. Přemýšlím i tom, kde děláme jako vývojáři chybu. Proč je většina kódu špatná? Vždyť se snažíme ho udržovat čistý, trávíme týdny refaktorováním, jen aby byl kód fit, a hlavně se neopakujeme! Ano, neopakujeme, neopakujeme, neopak…

Repetitio mater studiorum

Tak určitě a je v tom pěkný bordel.

Už se vám určitě stalo, že jste celý den, dva něco psali, pak jste o to blbou náhodou přišli. Zálohy žádný. Co teď? Musíte to napsat znovu. A najednou vám to zabere jen hodinu nebo tři, ale ne celý den. Dokonce jste s výsledkem možná spokojenější. Čím to, sakra, je?

Vývojařina není psaní kódu! Jde o mix zkoumání problému, hledání jeho možných řešení, návrh výsledného řešení, samotná realizace a následné ověření. No, zní to trochu jako vodopád, ale někteří lidé potřebují sekvenční schema. Jiní na poslední tři (někdy i na všechny) použijí TDD.

Když, děláme CodeReatreaty, tak první session je určená právě na zkoumání problému a hledání možných řešení. Každý by se nad problémem měl zamyslet, dekomponovat ho na podproblémy a zkusit najít obrysy schůdné cesty. Na víc mu čas stejně nezbyde. Vzhledem k tomu, že je tam dalších 10, 15 lidí, kteří zkoumají ten samý problém a každý má jiný pohled na věc, vznikne z toho zajímavý den, proplněný různými implementacemi stejného problému. Kód se za každou session zahazuje a začíná se vždy načisto. Nové nápady, jak psát lepší kód, nejsou zadušeny starou implementací.

Důležité je se naučit zahazovat špatný kód. Opakovat se, psát ho znovu.

Většina softwaru trpí tím, že programátoři jsou spokojeni, když najdou jedno fungující řešení a jdou od válu. Celý den lepili kousíčky různě vygooglenýho kódu, aby vyřešili problém a teď by to měli zahodit? Ano! Víte, tohleto googlení a lepení je právě průzkumná fáze, kdy se tepreve učíte a nic dobrého z toho nevyleze. Pokud průzkumnou fází projdete s řešením, víte, že tudy cesta vede. Vraťte se na začátek a začněte se kochat. :) Sedněte si s někým do páru a použijte v klidu osvědčené techniky.

Kent Beck říká něco takového:

Není nic špatného na tom psát kód sám a bez testů, pokud zrovna zkoumáte zajímavý problém a hledáte, zda má vůbec řešení. Jakmile to řešení najdete, ok, víte, že cesta tudy vede. Smažte ten kód, sežente si partnera a napište to společně pomocí TDD.

A já s ním naprosto souhlasím.

A vám, teď probliklo hlavou, „ale můj PM s tím souhlasit nebude. Vždyť všechno píšu dvakrát, sežere to mnohem víc času.“ Kdepak! Pokud se shodnem na tom, že když píšeme kód podruhé, píšeme ho rychleji a lépe, tak to znamená, že příští průzkumničení bude díky menším překážkám rychlejší! Ve výsledku budete trávit možná stejně času, možná o málo víc, nad stejnými úkoly jako dřív, ale budete mít mnohem – mnohem – kvalitnější software. Nebo snad chcete dál odevzdávat makety a prototypy?

Pište kód dvakrát, ale nezanechávejte duplicity!