Programátoři dostali na starost projekt na zelené louce: „Postavte pyramidu.“

Úkolu se chopili svědomitě. Architekturu rozdělili do tří vrstev, protože tak se to vždycky osvědčilo. Nejprve začali návrhem databázového modelu. Po dlouhosáhlých debatách, jestli použít Oracle nebo zkusit nějaké NoSQL řešení (třeba Mongo), zjistili, že pyramida žádnou databázi nepotřebuje.

Pro jistotu naimplementovali doménovou vrstvu. „Ta tam být musí!“ Byla to krásná velká koule z bláta. Nic na plat, že koule ani zdaleka pyramidu nepřipomíná, ale takhle to prostě dělají. Několik borců přišlo s návrhem elegantního řešení: „Uděláme novou verzi, která bude hranatější! Tady kluci už mají prototyp postavený na kolejích.“ Nutno dodat, že to byl velice krásný dodekahedron.

Pak přišla na řadu vrstva servisní, kde se použilo WCF, protože v něm lze prát RESTový i SOAP služby vpodstatě najednou. A tak se stalo, že nová vrstva okolo koule z bláta vypadala úplně jako, když si vytáhnete sluchátka po týdnu z kapsy – klubíčko neštěstí.

Blížil se šibeniční termín a nikomu ta změt stále pyramidu nepřipomínala. Pozvali si tedy ostřílené konzultanty, kteří už měli za sebou zkušenosti se stavbou zemljanek a dětských hřišť. Po dlouhých debatách přišli s geniálním řešením: Потёмкин.

Kouli z bláta obalenou změtí kabelů schovali za krásnou kulisu vyrobenou z fotky z Gízy. Detailu, že fotky z webu nejsou v dostatečným rozlišení pro tak velkou kulisu, si nevšímejte. Stačí nechodit moc blízko.