Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky

Vývojová infrastruktura

| Moje práce

Na začátku vývoje každého produktu bychom si měli připravit vhodnou infrastrukturu. Základem je verzovací systém – pokud pracujete sám, je značnou výhodou, v teamu nezbytností. Další důležitou součásti je systém pro vedení úkolů a bugů. Dále je vhodná wiki a taky nějaký buildserver.

Proč je to tak důležité?

Verzovací systém je vhodný na jakýkoli projekt, nemusí to nutně být ani projekt softwarový – my ho třeba s Borkem používáme na přípravu přednášky. Je to ochrana před ztrátou dat, občas pomůže se podívat do historie, dnešní systémy umějí mergovat změny z více zdrojů a jsou snadno zařaditelné do automatizovaného procesu.

Úkolník je dobrý z mnoha důvodů, vidíte, co máte dělat, jakou to má prioritu, kolik už máte hotovo. Slouží i jako váš výkaz, že se jen neflákáte. ;)

Build server je už jen třešničkou na dortu, která za vás dělá rutinu – špinavou a nudnou práci.

Jak to bylo v Atlase

Když jsem nastupoval do vývoje Atlas.cz, fungoval tam jen Visual SourceSafe, stagovalo se přes FTP. Vše bylo dost závislé na správném připravení verze do produkčního prostředí, to připravoval člověk a snadno mohlo dojít k chybě. :) Za nějaký čas jsme se rozhodovali jak to celé zautomatizovat a usnadnit. Nakonec jsme přešli na PureCM, Atlas.Build a Atlas.Autowebsite.

PureCM je verzovací systém s integrovaným úkolníkem a s možností skriptování v pythonu a dotnetím API. Má systém repository, které mají streamy a ty lze vzájemně mergovat v rámci hierarchie. Také k nim lze dopsat tzv. Custom action. Ta u nás nebyla nic jiného než spoušť události. Služba Atlas.Build tuto událost zachytila, provedla checkout, pročistila projekt a podle jednoduchého build skriptu (zjednodušený NAnt) připravila verzi buďto na dev servery nebo na staging, kterou pak nahrála na příslušný server pod danou verzí (názvem streamu).

Vývojář pak zadal do prohlížeče adresu, třeba http://katalog.3.6.0.dev2.atlas.cz, kde na něj čekal Autowebsite, který se zeptal jakou verzi frameworku použít a pak v IIS metabázi založil nový web.

Bylo za tím spousta magie a bylo celkem jednoduché a efektní a taky ušité na míru našim potřebám.

Jak to máme v Twaregu

Když jsme přišli do Twaregu, bylo opět potřeba připravit infrastrukturu. Po týdnu zkoušení a rozhodování jsme nakonec zvolili kombinaci Subversion (SVN), Trac, TeamCity.

SVN je celkem osvědčený verzovací sytém, je zdarma a multiplatformní, existuje pro něj dostatek nástrojů, včetně integrace do Visual Studia a je podporován všemi testovanými buildservery.

Trac je wiki a systém pro vedení úkolů s pěkným webovým prohlížečem repository. S SVN je spjat pupeční šňůrou a dá se dobře automatizovat tvorba nových projektů. Navíc je to OpenSource a je zdarma.

TeamCity je skvělý buildserver podporující Javu i dotnet (nejen tyto), umí se připojit do SVN a zvládá i vzdálené předtestované commity, což je killer feature. Pokud se dokážete smířit s omezením na 3 build agenty, 20 uživatelů a 20 konfigurací, pak je zdarma. Má pěknou integraci do Visual Studia a má API pro rozšiřování.

První měsíc v Twaregu jsem (nejen) připravoval infrastrukturu. Napsal jsem službu, která zakládá nové repository, připraví do nich základní adresářovou strukturu a založí projekt v tracku. Automatizované zakládání pro TeamCity zatím není a ještě nevím, jestli je potřeba. Jednotlivé konfigurace je lepší projít ručně a nastavit dle požadavků daného projektu. Na projektu většinou máme dvě konfigurace, jednu, která je pro vzdálený předtestovaný commit do vývojového branche a druhou, která se spouští při commitu do trunku. Provede se kompletní build, spustí se testy, pokud je vše ok, vytvoří se dokumentace a nahraje na intranet, provede se deploy knihoven do společného úložiště a vytvoří se weby, pokud nějaké v projektu jsou.

Co se všechno má udělat je řízeno MSBuild skriptem, pro který jsem připravil několik tasků. Upravil jsem xUnit.net task, aby se posílaly zprávy do TeamCity a přibalily výsledky testů do sumáře o buildu.

Je fakt, že tady máme build skripty mnohem ukecanější něž v Atlasu, ale jsou mnohem flexibilnější – vzhledem k heterogennímu prostředí je to potřeba.

Závěr

Investujete-li na začátku nějaký čas na vybudování infrastruktury, jistě se vám to vrátí později v podobě nevytrhaných vlasů a neokousaných nehtů, když někdo někomu omylem přemázne celodenní práci nebo vydeployuje nefunkční verzi. Nemít verzovací systém je vyložený hazard, nemít úkolník je přinejmenším nepohodlné a bez build serveru se dá žít…

A jakou infrastrukturu/sys­tém používáte vy?

Našli jste v článku chybu? Máte námět na reportáž? Založte mi ticket.