Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky

Parsování primitivních typů znova a lépe

| Moje práce

Způsobů, jak parsovat primitivní typy z texu, je celá řada. Každý typ má svou statickou metodu Parse, která vyhodí výjimku, když se jí to nepovede. Pak tu máme modul Convert, který dokáže parsovat poměrně bezpečně, ale ne vždy chceme dostávat default hodnoty, když se mu podstrčí nic.

Občas zkrátka potřebujeme mít absenci nějaké hodnoty vyjádřenou v logice kódu. Proto často nezbývá než se vrhnout po hlavě do šíleného vzoru, který je v BCL rozšířen jak mor v době temna – TryParse. Protože tyto metody vznikly někdy v době, kdy si ještě mohlo CLR o generikách nechat zdát, je práce s ní celkem neohrabaná a plná nepěkných věcí, jako out parametry nebo porušení základního objektového principu tell don't ask.

int? TryParse(string input) {
  int result;
  if (Int32.TryParse(input, out result)) return result;
  return null;
}

Tohle je jednoduchá ukázka, kterou jistě ve svém kódu najdete nespočetněkrát. Proč už něco takovýho není v BCL od verze 2? Každopádně má to své mouchy, třeba teď to pro změnu vrací null! A to jsme jeden problém vyřešili zavedením jiného.

Tak se necháme inspirovat u F#, které nemá podporu pro out parametry. Ten to řeší nějak tak:

Tuple<bool, int> TryParse(string input) {
  int result;
  bool success = Int32.TryParse(input, out result);
  return Tuple.Create(success, result);
}

Bohužel C# není jazyk, který by prvotřídně podporoval Tuples. Můžeme se ptát proč, ale je to asi taky zbytečný. Každopádně, nemáme problém s null, ale typ samotný nám toho taky moc neřekne. Co je ten bool? Nevíme, dokud se nepodíváme do dokumentace – kódu. Musí to jít i lépe! Maybe. ;)

Maybe<int> TryParse(string input) {
  int result;
  bool success = Int32.TryParse(input, out result);
  return success ? result.ToMaybe() : new Nothing<int>();
}

Nyní máme existenci hodnoty vyjádřenou na úrovni typu a můžeme s ní bezpečně pracovat. Můžeme využít funkcionální kompozice, a hodnotu, pokud existuje, dále zpracovávat. Nikde (skoro), však nemusíme ověřovat, jestli ji máme nebo ne. Kód se tak krásně vyčistí.

Celé řešení můžeme nakonec pěkně generalizovat a vytvořit si vlastní modul pro parsování:

public static class ParseEx {
  public delegate bool ParserDelegate<T>(string input, out T result);

  public static Maybe<T> Parse<T>(string input, ParserDelegate<T> parser) {
    T result;
    bool isSuccess = parser(input, out result);
    return isSuccess ? result.ToMaybe() : new Nothing<T>();
  }

  public static Maybe<DateTime> ParseDateTime(string input) {
    return Parse<DateTime>(input, DateTime.TryParse);
  }

  public static Maybe<int> ParseInt32(string input) {
    return Parse<int>(input, Int32.TryParse);
  }
}

Máme jednu parametricky polymorfní metodu, která nám umožňuje parsovat libovolná data, pomocí předaného delegáta. Tu pak používáme k vytvoření specifických parsovacích metod, které nám umožní opět kód pročistit.

Kdybyste hledali implementaci Maybe, najdete ji v tomhle gistu i se spoustou šikovných extenzí.

Toto řešení může mít u některých performance hunterů některé efekty, ze kterých by nemuseli klidně spát. Hlavně ty alokace na heapu, když jsme mohli zůstat v klidu na zásobníku. No jo. V tohle případě je však zisk z čitelnosti a korektnosti o tolik řádů větší než pár ušetřených cyklů levného výpočetního výkonu, že to snad ani nemá cenu zase v komentářích řešit, co? ;)

Našli jste v článku chybu? Máte námět na reportáž? Založte mi ticket.