Klávesové zkratky na tomto webu - rozšířené Na obsah stránky

Transducers

| Moje práce

Transducery. O co jde? To je zas nějaká super cool novinka, co za pár měsíců přejde v zapomnění? Proč bych se o to měl jako zajímat? Pomůžeme mi to nějak?

Otázky. Spousta otázek.

Buďte v klidu. O nic velkýho nejde. V podstatě to nás uživatele může nechat chladnými. Zase další map, filter, reduce bla bla bla.

A nebo taky ne.

Transducery na první pohled nepřináší nic nového. Máme tu další řadu standardních dataflow kombinátorů, které má každý moderní jazyk a Clojure jakbysmet. Od samého začátku. Samozřejmě. Na druhý pohled, to je vlastně to samé jako před dvěma lety představené reducery. Skoro.

Zpátky do minulosti

Začněme pěkně od začátku. Clojure obsahuje sadu standardních kombinátorů pro definici dataflow na kolekcemi dat. Jak asi takové kombinátory fungují, jsem si už ukázali v článku Funkcionální přístup ke kolekcím. Implementace v Clojure se moc neliší. Co je důležíté vědět je, že implementace vědí s jakou datovou strukturou mají co dočinění. Nebo to aspoň tuší a podle toho se chovají. Dále je dobré vědět, že když vytváříme dataflow pipeline, máme dvě tři možnosti jak toho dosáhnout:

  1. standardní kompozice
    (reduce + (filter odd? (map #(+ 2 %) (range 0 10))))
  2. funkcionální kompozice
    (def xform
      (comp
        (partial reduce +)
        (partial filter odd?)
        (partial map #(+ 2 %))))
    (xform (range 0 10))
  3. threading macro
    (->> (range 0 10)
         (map #(+ 2 %))
         (filter odd?)
         (reduce +))

První příklad musíme číst zevnitř, abychom pochopili, co se děje. Tj. vytvoříme posloupnost 0..9, ke každéme prvku přičteme 2 a vybereme jen ta lichá, která nakonec sečteme. V druhém případě složíme funkci z částečných aplikací kombinátorů a pak ji zavoláme nad požadovanou kolekcí. Kombinátory skládáme opět odzadu. Třetí zápis otáčí posloupnost instrukcí tak, jak je náš mozek vnímá, že by opravdu měly jít za sebou.

V roce 2012 Rich představil reducery. Cílem reducerů je vyřešit některé problémy, které klasicke kombinátory mají. Tak zaprvé je tu problém s alokací dočasných kolekcí. Každý kombinátor si zpravidla vytváří svou vlastní nad kterou pracuje následující v řadě. Reducery ve vnitř nevytváří své kolekce, ale přispívají do redukčního procesu. Vytváří tak recepty, jak se mají kolekce zredukovat.

(require '[clojure.core.reducers :as r])
(def xform
  (comp
    (r/filter odd?)
    (r/map #(+ 2 %))))
(reduce + (xform (range 0 10)))

Reducery si musíme vyžádat z jejich vlastního prostoru názvů. Můžeme je komponovat bez nutnosti částečné aplikace. Kouzelné macro vytváří unární variantu funkce bez kolekce a částečnou aplikaci doplní za nás. Ale kód se o něco lépe čte a je potenciálně paralelizovatelný. Každopádně tok funkcí je pořád od zadu.

core.async

V roce 2013 Rich představil cose.async implemantaci CSP. Záhy začali s implementací dataflow kombinátorů nad asynchronními kanály. Až najednou zase všechny zmizely…

Tím se dostáváme ke vzniku transducerů. V jeden okamžik už toho měl Rich dost a řekl: “To jako budeme pro každý typ datových kolekcí vytvářet nové a nové kombinátory? Nešlo by to jinak?” Hammock time!odpověď jsou Transducery!

Transducers

Transducery se snaží oprostit podstatu dataflow kombinátorů od implementačních detailů kolekce. Vytváříme tak obecné recepty, co máme s daty dělat, ale už nám chybí popis jak.

(def xform
  (comp
    (map #(+ 2 %))
    (filter odd?)))
(transduce xform + (range 0 10))

Všimněte si dvou lehkých rozdílů oproti příkladu s reducery. Ten první je, že transducery funkcionálně komponujeme v pořadí, jaké předpokládá mozek. Ten druhý je, že transducery nevoláme přímo, ale předáváme je funkci vyššího řádu. Oproti klasickým kombinátorům nejsou potřeba žádné mezivýsledky v podobě kolekce, protože jde o aplikaci jediné funkce, která kompozicí vznikne.

Ten samý recept teď můžu vzít a použít ho na data procházející kanálem:

(chan 1 xform)

Fajne je, že recept nemusím nijak parametrizovat. Je to hotová konkrétní věc a to, jak budou vykonány, záleží na funkci, která je dostane.

Záměrně jsem se nepouštěl do rozborů, jak jsou jednotlivé kombinátory implementovány. To máte jak s monádama – je lepší věděť, jak je použít, než jak jsou implementovaný.

Našli jste v článku chybu? Máte námět na reportáž? Založte mi ticket.